Joe Cole
Joe Cole 10
Joe Cole
Joe byl jedním z nejžádanějších hráčů v anglickém fotbale už od svého prvního debutu v sedmnácti letech. Svými schopnostmi udivoval tak, že se na Upton Parku stal obletovanou hvězdou a skauti se o něj téměř prali. I když byl ve West Hamu kapitánem a hráčem roku, mnoho lidí věřilo, že svým talentem v provinčním West Hamu mrhá.
Po sestupu
Kladivářů do nižší soutěže tak zamířil do svého vysněného klubu.
Ranieriho ho využíval spíše jako žolíka na závěr a tak z téměř padesáti
startů v polovině střídal. Stejně začal i novou sezónu, pak téměř
nehrál, protože se nepohodl s trenérem, ale v lednu chytil skvělou
formu a rázně si řekl o místo v základní sestavě.Joe Cole vyrůstal v
Islingtonu na severu Londýna a jako kluk nedal dopustit na svou
Chelsea. V jeho čtvrti to bylo dost neobvyklé, protože většina místních
dětí fandila Arsenalu nebo Tottenhamu. Jeho prvním velkým idolem byl
Vinnie Jones, tehdejší kapitán Chelsea. "Vinnie byl blízký přítel naší
rodiny," říká Cole. "Dodnes si vzpomínám, jak mi bylo báječně, když
jsem ho poprvé potkal na nějakých křitnách. Tehdy jsem si řekl, že budu
jako Vinnie. Věřil jsem si, že to dokážu." A Cole jedním dechem dodává:
"Vinnie Jones byl první, kdo mě inspiroval. Díky Vinniemu jsem vlastně
začal s fotbalem."
Proč tedy tento supertalent podepsal smlouvu právě s West Hamem? Bylo
to díky tomu, že West Ham projevil o něj opravdu upřímný a vážný zájem.
"Pokaždé když jsme v neděli hráli za Camden Boys, kde jsem s fotbalem
začínal, přišly davy skautů z různých týmů a sledovaly nás. Hodně jich
chtělo, abych s nimi podepsal smlouvu, ale já si vybral West Ham,
protože se jim líbil můj styl. Joeův otčím, který si uvědomoval talent
nevlastního syna, nechal rozhodnutí výhradně na něm, protože konec
konců šlo o Joeovu vlastní fotbalovou kariéru. West Ham ovšem
představoval nejhorší možnou volbu, protože jejich tréninkový stadion
stál daleko od domova. "Ve West Hamu se mi opravdu moc líbilo. Těch osm
let v klubu bylo jako sen a dodnes mi vydržel elám, který jsem měl na
začátku," vypráví Cole. "Na West Hamu nebylo nic velkolepého ani
bombastického a to je přesně fotbalový klub podle mých přestav. Bylo to
jako přijít někam, kde jsem se okamžitě cítil jako doma. Od první
chvíle se mnou zacházeli, jako bych patřil do rodiny.
West Ham si od Colea hodně sliboval. Proto, když oslavil 14.
narozeniny, dostal šanci trénovat s dalšími 15 talenty z celé Anglie na
státní škole Fotbalové asociace v Lilleshallu ve Shropshiru. Pro Joea
to byly nejlepší dva roky v životě. "To byla fantastická doba. Poznal
jsem pár kamarádů a hodně jsem se naučil. Jeden pomáhal druhému a byla
tam legrace. Učení jsme ovšem moc nedali. Vždyť jsme chtěli hlavně hrát
fotbal." Proto Colea velmi zklamalo, že školu zavřeli. "Byl jsem moc
smutný, když jsem se dozvěděl, že se škola v Lilleshallu bude zavírat.
Moc pro mě znamenala. Na ní jsem získal základy, abych se mohl stát
dobrým fotbalistou.
Když bylo Joeovi šestnáct, tedy nedlouho před jeho debutem v Premier
League, věděli už všichni, že West Ham má jednoho z nejslibnějších
talentů v Anglii. Ti, kdo viděli Joea Colea na vlastní oči, ho
prohlašovali za nového vůdce Anglie a srovnávali ho s Maradonou nebo
Pelém. Takové uctívání fotbalisty, který se teprve vyvíjí, často končí
tragicky. Mladík nenadálou slávu neunese. Klasickým Příkladem je Paul
Gascoigne, s nímž je Joe Cole srovnáván. Sám Joe připouští, že se ocitl
pod obrovským tlakem. "Myslím, že jsem na všechnu pozornost byl
připravený, jenom jsem nečekal, že to přijde už před mým debutem v
áčku. Ale doufám, že jsem do docela zvládl, protože jsem na nováčka
dostal dost dobrou smlouvu a nezatočila se mi z ní hlava. Hodně jsem se
poučil o věcech, které vůbec nesouvisejí s mým výkonem na hřišti."
Harry Redkanpp, bývalý kouč West Hamu, sledoval Joeovy rychlé pokroky s
nadšením. V roce 99 mu dal na Old Trafford první šanci okusit Premier
League, když ho nechal odehrát druhý poločas proti slavnému
Manchesteeru. West Ham podlehl 1:4, ale to nebylo tak důležité. Daleko
větší pozornost si vysloužil Cole, který od prvního okamžiku na hřišti
nebývale oživil hru. Utkání si pamatuje, jako by se odehrálo včera.
"Cítil jsem, že právě tohle můj první zápas za áčko. Byl jsem příšerně
nervózní, ale jakmile jsem vyběhl na trávník, všechno ze mě spadlo.
Nemyslel jsem na to, kde hraju a že proti mě stojí Manchester se všemi
svými hvězdami." A přestože utkání skončilo porážkou, bylo pro Joea
velkým zážitkem: "Prohráli jsem, to je fakt, ale mě to tolik nevadilo.
Užíval jsem si každou minutu, kterou jsem hrál. Kopat proti Manchesteru
v přímém televizním přenosu, to je opravdu nádherný pocit.
Cole se nespokojil s tím, že si získal místo v základní sestavě. "V
áčku nastupuji pravidelně, ale to nestačí. Tvrdě na sobě pracuji, abych
se zlepšil. Cole, který už má na svém kontě mezinárdoní úspěchy s
mužstvy do 15,16 a 18 let, o účast v reprezentaci velmi stojí.
"Reprezentovat Anglii je můj největší cíl."